Víkendový rozhovor - Daniela Štroufová

Ať už jste kulturista v přípravě nebo maminka na mateřské, ať s našimi máslíčky hubnete, nabíráte nebo pečete na zakázku - láska ke kvalitnímu jídlu nás spojuje všechny:)

V dnešním rozhovoru si o výživě a nejen o ní popovídáme s certifikovanou výživovou poradkyní a fitness trenérkou Danielou Štroufovou. V čem vidí přínosy nízkosacharidové stravy, jaký má názor na sociální sítě a proč ji neláká postavit se na prkna třeba v bikini soutěži? Rozhovor je obsáhlý a plný zajímavých informací, tak si ho užijte!

1. Dobrý den, Danielo. Na úvod se nám prosím představte - kolik je Vám let, odkud jste a jak jste se vlastně dostala ke cvičení, k oříškovým máslům a vůbec k nějakému „zdravému životnímu stylu“? 

Dobrý den, je mi 29 let a pocházím z Českých Budějovic, kde v současné době žiji, pracuji a také sportuji :-) Ke cvičení jsem se dostala před mnoha lety, ještě v době, kdy jsem studovala na základní škole. Z počátku to bylo z části ze zdravotních důvodů a také proto, že moje mamka byla hodně aktivní a navštěvovala pravidelně různé lekce cvičení a posilovnu. Začala jsem tehdy do posilovny chodit s ní a postupně si budovala vztah jak ke cvičení, tak ke zdravému životnímu stylu. Byla to, a vlastně stále ještě je, dlouhá cesta, na které jsem udělala řadu dobrých i špatných rozhodnutí, vyzkoušela mnoho různých zaručených rad a postupů, poznala spoustu stejně zapálených lidí a také pochopila, že nic není jen černobílé a vždy tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá. 

Během této doby jsem zjistila, že žádná univerzální „dieta“ nebo výživový směr, který by nám zajistil požadované výsledky, neexistuje a každý člověk si musí najít a vyšlapat tu svou cestu. Já se přes množství různých pokusů a omylů, které mi pomohly poznat do detailu, jak mé tělo funguje, dostala až tam, kde jsem nyní a to k systému stravování, který je založen na konzumaci většího množství tuku na úkor sacharidů (LowCarbHighFat systém). A protože se snažím, aby zdroje potravin, které konzumuju, byly co možná nejvíce „čisté“, a tedy průmyslově nezpracované, jsou ořechy a výrobky z nich podstatnou součástí mého současného jídelníčku.

2. Sportovci se dříve připravovali hlavně na tuně kuřat vařených ve vodě, nulový obsah tuků byl základ. Dnes je naštěstí jiná doba a tuků už se nikdo nebojí – i o Vás víme, že milujete naše oříšková másla :) Můžete prozradit, které máte nejradši a kolik jich sníte třeba za týden? Máte s nimi oblíbený recept, který byste doporučila našim zákazníkům?

Ano, je pravdou, že i já jsem ve svých začátcích podlehla tehdejším doporučením, že pokud chci budovat svalovou hmotu, tak musím jíst především maso, tvaroh, ovesné vločky, rýži a pít proteinový nápoj. O tucích nebyla v těchto doporučeních ani zmínka, a pokud ano, tak spíše jen ve smyslu - čím méně, tím lépe. Pár let zpátky byly opravdu tuky velký strašák a panovalo přesvědčení, že z tuků rostou tuky, takže je potřeba se jim vyhýbat. 

To je samozřejmě nesmysl, ale bohužel nezkušený člověk lehko podlehne tomu, co někdo jiný přesvědčivě a s „rozumnými“ argumenty prezentuje jako jedinou možnou cestu. Pokud ale stále dokola děláte něco, co vás nikam neposouvá, nepřináší to z dlouhodobého hlediska žádné výsledky a navíc se ani necítíte moc dobře, tak je čas na změnu. Pro mě tato změna byla postupná, ale vyústila v poznání, že tuky nejsou až tak špatné, a že pokud je s nimi zacházeno správně a jsou vhodně kombinovány, tak naopak mohou být velmi dobrým zdrojem energie a prostředkem ke štíhlému a především zdravému tělu. 

Na rozdíl od zdrojů sacharidů, které nemají v dnešní době moc velkou výživnou hodnotu a jedná se často o prázdné kalorie a spíše jen takové „plnidlo“, které nás nasytí, ale nedodává našemu tělu žádné výživné látky (typickým příkladem je bílé pečivo). Netvrdím, že je za každou cenu potřeba omezit sacharidy na minimum nebo je zcela vyloučit z jídelníčku, to by byl stejný extrém jako předchozí démonizace tuků a jakékoliv extrémy nejsou správné. Ale je potřeba s nimi manipulovat s rozmyslem. Zastávám názor, že sacharidy jsou dobrý sluha, ale zlý pán a neměli bychom se tedy jimi nechat ovládat. Většina lidí je však na jejich konzumaci závislá a opravdu jsou doslova pod jejich nadvládou. Je to začarovaný kruh, kdy je pro tyto lidi konzumace sacharidů a především cukrů v pravidelných dávkách nezbytná a mají neustálé výkyvy hladiny glukózy v krvi a s tím spojené nepříjemné stavy a z dlouhodobého hlediska i různé nemalé „ problémy“. A to nejen estetické, ale především ty zdravotní.

Jak sama říkáte, já se tuků opravdu nebojím, naopak tvoří podstatnou část mého denního příjmu energie. Snažím se volit především takové zdroje, které mají vysokou nutriční hodnotu a jsou co nejméně průmyslově zpracované. Proto můj jídelníček tvoří především vejce, maso, ryby, tučné mléčné výrobky, avokádo, olivy a všechny možné druhy semínek a ořechů. Vzhledem k tomu, že všechny vaše výrobky jsou bez přidaného cukru nebo jiných „plnících“ látek, které pouze snižují kvalitu a paradoxně zvyšují cenu daného produktu, tak je využívám opravdu velmi ráda. Určit jaké ořechové máslo patří mezi moje nejoblíbenější je velmi těžké. Pro mě je důležitá pestrost a proto využívám co nejvíce možných zdrojů. Každý druh ořechů má svá specifika a mají rozdílné množství minerálních látek i tukový profil. 

(Chlebík se 4 druhy oříškových másel Nutspread - i takto krásná jídla jsou součástí nízkosacharidové stravy Daniely Štroufové.)

Mezi moje oblíbené patří mandlové máslo, máslo z vlašských ořechů a z pistácií. Ale pokud bych měla vybrat opravdového favorita v současné době, tak to asi bude kombinace MÁK a KOKOS, protože je toto máslo velmi neobvyklé svým složením i chutí. Nedám dopustit ani na kombinace několika druhů ořechů jako například MANDLE, KEŠU a KOKOS nebo KEŠU a KÁVA, které jsou skvělou pochoutkou pro mlsné jazýčky. 

Zcela upřímně bych zde asi mohla pokračovat až do chvíle, kdy bych popsala všechny vaše výrobky, protože pro mě opravdu každý druh má svůj význam a specifickou chuť i využití. A co se týče samotného využití ořechů a ořechových másel, tak i zde je nespočet možností. Jelikož jsou pro mě součást téměř každého mého jídla, ať už například formou dipu k masu nebo vajíčkům či jako doplněk sladkých jídel v podobě omáčky například na palačinky, do jogurtu, nebo jen tak „na lžičku“. Stejně tak je ráda využívám jako formu dezertu po jídle nebo na noc jako druhou večeři v kombinaci s bílkovinami. Když je čas a nálada, tak je ráda zakomponuji i do nějakého zdravého pečeného dezertu, který připravuji pro své blízké, a věřte, že rozdíl v použití běžného másla a másla z ořechů je na výsledné chuti opravdu znát a ocení ho i ti, pro které není zdravé stravování na prvním místě.

Na otázku kolik jich tak průměrně sním za týden, je také velmi těžké odpovědět. Záleží, kolik jich mám zrovna doma k dispozici a vždy jich mám otevřených víc najednou, takže se to těžko monitoruje, jak velkou mám spotřebu. Ale pokud mám velké zásoby a nešetřím s nimi, tak minimálně jedno 250g balení určitě za týden spotřebuji.

3. Co vy a sociální sítě? Světu dnes vládne „kult těla“ každý chce být najednou zdravý, štíhlý a fitness. Myslíte si, že fotky sixpacků na břiše a ukázky jídelníčků, které kolují na internetu a facebooku, jsou reálné? Máte dojem, že to vytváří na dnešní mladé holky tlak, způsobuje jim komplexy a poruchy příjmu potravy?

Pokud chceme v dnešní době být stále ve středu dění, někam se posouvat, získávat nové informace a zkušenosti v oblastech, které ho zajímají, tak se asi úplně nelze vyhnout tomu, být aktivní na sociálních sítích. Já sama využívám Instagram a v menší míře pak Facebook. Snažím se však zůstat stát nohama na zemi, používat svůj rozum a nenechat se ovládat a strhnout touto téměř až virtuální realitou. Většina informací, které se šíří těmito kanály bývají značně zkreslené, vytržené z kontextu a častokrát jsou nesprávně chápany.  Někdy jsou dokonce i záměrně zavádějící, lživé či nepravdivé za účelem zvýšení sledovatelnosti a upoutání pozornosti. Toto vše dohromady pak způsobuje chaos a pro někoho to může být opravdu až nebezpečné. 

Někteří jedinci působící na sociálních sítích jsou přesvědčeni, že když něco dělají oni, tak je to jediná správná cesta a snaží se to propagovat a někdy až nepříjemně vnucovat všude, kde je to jen možné. Sociální sítě jsou pro tento přístup jako stvořené a mnoho mladých lidí, kteří hledají inspiraci nebo řešení nějakého svého problému, se pak jednoduše nechají těmito lidmi ovlivnit a to není z mého pohledu správné. Problematika PPP je bohužel strašně rozsáhlá a komplikovaná a sociální sítě určitě nejsou dobrým řešením k jejich překonání. Spíše si myslím, že vzhledem k množství různých protichůdných informací mohou daný problém ještě více prohloubit a způsobit v hlavě takto nemocného člověka ještě větší zmatky.

4. Jaké stravování vyhovuje Vám osobně? Hlídáte si každou kalorii a zrníčko rýže, počítáte jako mnoho našich zákazníků sacharidy a bílkoviny nebo si dobré jídlo prostě jen užíváte :)? Chutnalo by Vám vůbec ještě třeba jídlo v McDonaldu :)?

Mně osobně v současné době vyhovuje styl stravování založený na menším počtu větších jídel za den, zpravidla třech až čtyřech.  Vzhledem k fyzické aktivitě a stylu života je moje strava založené na dostatku kvalitních bílkovin a jako zdroj energie volím ve větší míře tuky na úkor sacharidů. Orientačně si hlídám množství přijaté energie, ale určitě nepočítám každou kalorii a nevážím každý oříšek :-) Jsem velký milovník dobrého jídla a proto je pro mě nějaké omezování nebo zakazování si potravin, které mám ráda, nemyslitelné. 

 Zastávám názor, že to co jíme, ovlivňuje to, jak se cítíme, jak vypadáme, jak jsme zdraví a to jak fyzicky tak psychicky. Proto se snažím jíst co možná nejlépe v dané situaci a za daných okolností. Nechci, aby mi jídlo způsobovalo stres, abych neustále musela myslet na to, co, kdy a kde budu jíst a jestli když se náhodou dvě hodiny nenajím, tak se stane něco hrozného.  Nic si nezakazuji, a pokud něco nejím, tak je to proto, že vím, že to pro mé tělo není přínosné a naopak mu to může spíše škodit. Takové jídlo si pak nemusím zakazovat, protože se vědomě rozhodnu, že ho prostě nepotřebuji a nechci konzumovat. Nejsem zastáncem toho, jíst podle nějakého pevně daného výživového směru, který má striktní pravidla. 

Ze zkušenosti vím, že tento přístup je z dlouhodobého hlediska neudržitelný, protože člověk stále něco nesmí nebo naopak musí a má tedy na rukou pomyslná pouta, která ho svazují. Pořád má v hlavě myšlenky, kdy si bude moct dát to nebo ono a kdy bude moci konečně porušit svou dietu. Já se naopak snažím si určit svá vlastní pravidla a najít svojí cestu a životní styl, kdy se svobodně rozhodnu, co chci nebo nechci, co je a co naopak není pro mé tělo správné. Tento přístup chce určitě nějaké zkušenosti a chápu, že pro úplného začátečníka může být sestavení jídelního plánu a jeho dodržování přínosem, ale postupem času si stejně každý musí najít ten svůj směr a cestu, tak aby byl spokojený. Není důležité být ve všem nejlepší a dělat vše na 100%, ale dělat to s láskou a užívat si to. Jen za těchto podmínek to totiž dokážeme dělat dlouhodobě a to je důležité. Zdravý životní styl není otázkou několika týdnů nebo měsíců, ale měla by to mít změna na celý život a proto je potřeba si vše nastavit tak, abychom v tom dokázali být konzistentní a neměli tendence tento životní styl opustit.  

5. Jít si za svým a dodržovat nějakou disciplínu – to se u ostatních ne vždy setká s pochopením. Máte ve své rodině a okolí podporu nebo taky bojujete s pomluvami a větami typu „jedno pivo/chlebíček/zákusek tě nezabije“? :)

S pomluvami nebojuji, protože to je jako boj s větrnými mlýny. Lidé, kteří někoho pomlouvají, si tím zpravidla léčí nějaký svůj vlastní komplex nebo problém a jakákoliv diskuze nebo vysvětlování je většinou úplně zbytečné. Názor lidí na to, co dělám a jak žiji je vždy jejich vlastní pohled na věc a je opět jen na nich, jak se k tomu postaví. Buď to respektují, schvalují anebo s tím nesouhlasí. Pokud s tím nesouhlasí a mají potřebu to řešit, je to problém na jejich straně a já s tím nic neudělám. Jinak co se týče mých blízkých, tak zde si na podporu nemůžu stěžovat. Respektují to, jak žiju a podporují mě v tom. Ne ve všem máme vždy stejný pohled na věc, ale to je v pořádku a je důležité naučit se být tolerantní, a věci, které se nás přímo netýkají nechat prostě být.

6. Lidé, kteří se zajímají o zdravou stravu, často koketují s myšlenkou na závody a soutěže ve fitness a kulturistice. Láká Vás něco podobného?

Vzhledem k mé spíš introvertní povaze mě tyto soutěže nikdy nelákaly a upřímně v nich nevidím moc velký smysl. Ráda na sobě pracuji, ale nemám potřebu to někde prezentovat a očekávat uznání a ocenění. Dělám to jen pro sebe, pro svůj dobrý pocit a proto, že mě to baví a určitě v tom vidím nějaký smysl, ale není jím těch 5 minut slávy a medaile na krku. 

To ovšem neznamená, že bych nějakým způsobem odsuzovala ty, kteří se těchto soutěží účastní, spíše naopak. Osobně znám řadu lidí, kteří tímto doslova žijí a oceňuji jejich zapálení pro věc, těžkou dřinu a odříkání, ráda sleduji cestu v jejich přípravě na soutěž a podporuji je.

7. Je ještě něco, co byste chtěla doplnit nebo vzkázat našim čtenářům a zákazníkům?

Za zásadní věc, kterou bych ráda vzkázala lidem, co se snaží změnit svůj životní styl je, že extrémy nikam nevedou a pokud budeme něco dělat pouze silou vůle, tak je jen otázkou času, kdy to vzdáme anebo v tom horším případě si nějak ublížíme. Jednou jsem někde četla, že lidé s nejpevnější vůlí si umí nejvíce ublížit a moc se mi tento výrok líbil. Protože pokud dlouhodobě děláme něco, co nám není přirozené, musíme vynaložit opravdu hodně úsilí, abychom to zvládli, a tudíž jsme stále ve stavu „napnutého“ lana a jakýkoliv negativní impuls zvenčí, může zapříčinit to, že se toto pomyslné lano přetrhne. I zde platí, že každý z nás je jiný a každý vydrží něco jiného, ale nemyslím, že fitness lifestyle, by měl být o tom, něco vydržet nebo fungovat silou vůle.

Zdravý životní styl, za předpokladu, že se mu věnujeme naplno a s odhodlání a také mu něco obětujeme, by nám měl na oplátku přinést nejen hezké a fungující tělo, zdravé zvenku i zevnitř ale i psychickou pohodu a kondici. Protože je sice fajn vypadat dobře, ale cítit se dobře a mít to v hlavě srovnané je mnohem důležitější. 

A moje rada na závěr? Nebojte se zkoušet nové věci, protože pokud to, co děláte doteď, nefunguje a neplní vaše požadavky, nemáte co ztratit. Stát na místě nebo se motat v kruhu vás nikdy nikam neposune. A dělat stále dokola totéž a očekávat jiné výsledky je prý definice šílenství. Takže nemějte strach udělat krok vpřed, protože pokud ho neuděláte, tak se nikdy nikam neposunete.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně sil a úspěchů :-)!!!

Zaujal Vás náš rozhovor? Rádi si popovídáme i s Vámi! Napište nám na nutspread@nutspread.cz a určitě se domluvíme :)